Geoelektrické metody
Geoelektrické metody v zásadě rozdělujeme na metody stejnosměrné a metody využívající střídavá (resp. elektromagnetická) elektrická pole. Nejčastější veličinou, která se sleduje, je měrný odpor horniny, její permitivita nebo schopnost vytvářet spontánní elektrická pole. Měření odporů hornin patří mezi velmi efektivní metody průzkumu. Čím je hornina pevnější nebo obsahuje méně vody, tím vyšší odpor můžeme očekávat. Měrné odpory lze měřit jednak pomocí relativně jednoduchých čtyř až pěti elektrodových uspořádání až po nasazení sofistikovaných multielektrodových systémů řízených počítačem (tak zvaná odporová tomografie).
Elektromagnetické metody velmi dobře detekují zejména umělé vodiče (inženýrské sítě) nebo tektonické linie (tj. přirozené vodivé struktury), popřípadě odporová rozhraní. Charakter aparatur vesměs umožňuje rychlé měření s malými nároky na počet pracovníků.
Jaké metody využíváme?
Typickou metodou je metoda velmi dlouhých vln (VDV). Při této metodě sledujeme deformaci pole dlouhovlnných vysílacích stanic (vesměs vojenských).
V poslední době se používá ve společnosti G IMPULS Praha moderní dipólový systém měření přístrojem GEM-2. Mezi elektromagnetické metody se řadí také radarová metoda, která je založena na sledování odrazů radarových vln na rozhraních, která se liší svou permitivitou. Metoda detekuje umělé objekty uložené v zemi, sleduje geologická rozhraní či vyhledává místa s kontaminovaným prostředím. Reálný hloubkový dosah metody bývá v našich podmínkách kolem osmi metrů.
V České republice je značně rozvinuto použití radarové metody pro železniční a silniční stavitelství. Výjimkou nejsou ani úkoly pro kriminalistické účely či archeologii.