Seismické metody
Seismické metody jsou založeny na sledování cest seismických vln, jejich rychlosti šíření a charakteristik útlumu. Seismické vlny se v horninovém prostředí odrážejí, lámou či difragují. Čím větší je rychlost šíření seismické vlny, tím pevnější prostředí můžeme očekávat. Rychlost šíření seismické vlny lze převést na modul pružnosti či odvodit jiné fyzikální vlastnosti horniny.
Seismické metody se dělí v zásadě na metodu refrakční a reflexní. Metoda refrakční sleduje vlny, které se lámou na rozhraní, kde v nadloží je rychlost menší jak v podloží. V metodě reflexní se sledují vlny, které se odrážejí na rychlostních rozhraních, popřípadě i na rozhraních, které se liší pouze svou objemovou hmotností.
Studium povrchových vln
V poslední době se začíná v pokročilé technické praxi častěji využívat studium povrchových vln, jejichž analýza umožňuje určit složení vrstev a jejich vlastností do hloubek jednotek i stovek metrů (metoda MASW).
Jako zdroje seismických rozruchů se nejčastěji využívají seismická kladiva, stroje s dopadem závaží na podložku, nebo vibrátory. U metody MASW je možné i pasivní sledování seismických šumů a jejich následná analýza. Pasivní sledování seismických vzruchů je také používáno pro posouzení technické seismicity dané lokality (resp. staveniště). Pro podrobná studia seismicity je sledována i hluková zátěž, která může v horninovém prostředí budit seismoakustické vlny.